Jak na vlastní herbář

Jak sbírat? Jak určovat? Jak vylisovat rostliny tak, aby nám nezůstaly jen papíry polepené nečím, co se zdá být rostlinou, jen by to nesmělo být tolik plesnivé? Jak se vydat do boje s herbářem na vlastní pěst, čtěte základní informace.

1. Nenechte je odkvést

Začněte včas. Pokud máte výrobu herbáře jako úkol pro celý tento školní rok a dostali jste pokyny hned na jeho začátku - tedy v září, vyplatí se začít se sběrem co nejdříve. Jsou rostliny, které můžete utrhnout jedině na podzim, protože začínají kvést až v polovině června nebo o letních prázdninách. Pokud nějakou rostlinu spolehlivě znáte, byla by škoda nechat si ji odvést.

Rostliny, které sice zrovna rostou, ale právě nejsou v květu, totiž obvykle nesbíráme. Rovněž se nesbírají pěstované (okrasné a šlechtěné) rostliny v parcích a rodinných zahrádkách (na tulipány vaší matky si budete muset nechat zajít chuť), rostliny v přírodních památkách a přírodních rezervacích. Zejména nesbíráme rostliny chráněné zákonem. Nesbírejte ani rostliny jedovaté, váš vyučující by si to mohl vzít osobně.

2. Nenechte je uvadnout

Číše poslední záchrany uvadajících rostlin

Ideální postup je takový: určit, utrhnout, dát vylisovat. Mezi dobou utrhnutí a dobou, kdy dáte rostlinu vylisovat, by mělo uběhnout co nejméně času. Pokud tuto dobu budete natahovat, možná vás překvapí některé skutečnosti, např. jak rychle některé kytky vadnou. Uvadající kytky se nejen hůře určují, ale špatně se také rozprostírají na noviny. Navíc z nich opadávají okvětní lístky, někdy i květ celý. Dobrým příkladem je vlaštovičník větší. Pomoc si můžete tím, že rostliny budete sbírat do igelitových tašek či sáčků a utržené rostliny doma ihned strčíte do vázy s vodou. Obvykle obživnou a můžete je tam nechat, než se vám je podaří spolehlivě určit.

3. Jak je určit

Možná jste dostali možnost zapůjčit si pro určování rostlin botanický klíč. Myslím, že kdysi se mi podle něj podařilo určit jednu rostlinu. Než jsem ji ale určila, ostatní rostliny mezitím uvadly a vlastně mi to ani moc nevadilo, protože už jsem žádné rostliny nechtěla nikdy ani vidět. Obrazové atlasy rostlin jsou o něco lepší, samozřejmě je ale spousta fotek rostlin na internetu. Zkuste se podívat třeba na herbář Wendys nebo na botany.cz, kde najdete i latinské názvy, měsíce a místa květu. Aby vám fotografie co nejlépe posloužily, musíte samozřejmě určovat rostliny "svěží", určitě se nevyplatí počkat s určováním a zkoušet určovat už vylisované kytky. Spousta určovacích znaků nebude dobře viditelná.

4. Nenechte je zplesnivět

Strčením mezi noviny to bohužel nekončí. Noviny musíte pravidelně měnit. Není to tak náročné jako přebalování dětí, na druhou stranu dítě se obvykle ozve, pokud dlouho leží v mokrém. Rostliny ne, a proto na vás může čekat nemilé překvapení v podobě páchnoucích a plesnivějících kytek. Zejména vodní, vlhkomilné a dužnaté rostliny je potřeba sušit déle a noviny často měnit. Ze známých rostlin mezi náročné na častou výměnu novin patří třeba hluchavka nebo pampeliška.

Používejte minimálně dvě vrstvy savého papíru. Nejrozšířenějším materiálem pro tento účel jsou noviny, ale nikdy nepoužívejte lesklé a tenké papíry, jako jsou například letáky a katalogy z vaší poštovní schránky.

Důmyslný systém lisování rostlin

5. Nenechte je pomačkat

Mít dobře usušenou kytku někdy prostě nestačí

Rostliny do herbáře nejsou jako svatební kytice, kterou si necháváte usušit na památku. Proto nestačí, že rostliny budete mít usušené, je potřeba aby také byly co nejvíce placaté. Při lisování je tedy musíte zatížit nejlépe něčím těžkým a také placatým, jako jsou třeba knihy v pevné vazbě. Pokud nemáte doma dostatek takových knih, důsledně pokárejte vaše rodiče. Konečně totiž nadešla chvíle, kdy můžete všechny ty tlusté knihy využít ve prospěch vašeho vzdělání. Velmi vhodné jsou v této souvislosti hlavně encyklopedie. Pokud výsledná hromada není moc vysoká a vratká, můžete na ni pak ještě vlézt a pořádně ty zelený parchanty rozdrtit. Pokud lisujete více rostlin nad sebou, dbejte na to, aby byly řádně odděleny tvrdými deskami, nikoliv pouze novinami nebo časopisy a podobným materiálem.

6. Jak to nalepit

Nejdřív si raději rozmyslete, co a jak by bylo dobré nalepit

Na to, jaký formát bude mít váš herbář, myslete už od začátku. Zda budete mít prostor na papíru A3 nebo A4, zda na něj budete umisťovat také etikety, nebo zda budete potřebovat na papír vmáčknout rostliny celé, tj. i s kořínky. Můžete sbírat i rostliny větší než bude váš papír, velké rostliny se běžně skládají do tvaru písmen V nebo W.

Můžete myslet i vylučovací metodou a už při sběru se úplně vyhnout rostlinám, které se vám budou špatně zpracovávat. Jsou to obvykle takové, které mají pro vaše herbářové snažení podstatné nevýhody, jako jsou příliš velké květy nebo květenství, silný kořen nebo stonek, rostliny příliš vodnaté atp.

7. Jak to všechno odevzdat

Kdo by nechtěl mít herbář jako Celestýna?

Dobře si zapište, co po vás vyučující vlastně chce. Jaký požaduje papír, jak má vypadat etiketa (scheda), zda máte mít rostliny také s kořínky. Můžete sbírat i dřeviny? Nebo kapradiny? Měli byste mít povinně zastoupeny určité čeledě? Máte mít rostliny v herbáři nějak seřazené – podle abecedy či podle čeledí?

Pokud vám dal váš vyučující nějaké instrukce, snažte se je zjistit, a pokud si nechcete zbytečně zhoršit známku po všech těch útrapách, které jste s herbářem absolvovali, pokuste se je dodržet. Nezapomeňte, že váš vyučující ví vždy všechno nejlíp. Pro vaše vlastní dobro ho nechte žít v tomto omylu.

V rubrice Jak udělat herbář si můžete přečíst ještě další užitečný článek. Tentokrát půjde o tipy pro ještě lepší herbář - jak si výrobu herbáře usnadnit či jak dosáhnout při vašem snažení ještě lepších výsledků.